Předchůdcem telčského zámku byl gotický hrad vystavěný za pánů z Hradce (Menhart z Hradce) v 2. polovině 14. století. Zbytky původní stavby jsou dosud patrné v objektu starého hradu u tzv. Malého dvorka a v kapli sv. Jiří. V této části hradu slavonický stavitel L. Estreicher zahájil první etapu renesanční přestavby. Většina prací byla hotova do roku 1553, kdy si majitel panství Zachariáš z Hradce přivedl do Telče svou manželku Kateřinu z Valdštejna. To už se vrátil z Itálie, kde ho styl italské renesance ovlivnil tak silně, že se rozhodl pozvat do Telče italské řemeslníky a stavitele. Pod jejich vedením v areálu Zachariášova sídla vznikly dva nové paláce spojené vznosnými patrovými arkádami.

Na prohlídkové trase najdeme nejrůznější techniky jako sgrafita (Klenotnice, Malá hodovní síň), štukatůru (obě zámecké kaple) a grisaille (Zbrojnice). Velkou chloubou renesančních sálů zámku jsou kazetové stropy zdobené malbou, dřevořezbami i trofejemi. Nejmajestátnějším interiérem telčského zámku je Zlatý sál, prostupující našíř celý trakt nověji vystaveného renesančního severního paláce. Zde jsou umístěny podobizny Zachariášových rodičů – Adama I. z Hradce a Anny, roz z Rožmitálu. Skutečně mimořádně cenné jsou v Zlatém sále řezby v polích kazetových stropů. Jde z větší míry o figury antických božstev a bájných hrdinů. Bohaté řezby telčských kazetových stropů jsou datovány rokem 1561. Kosočtvercová pole kazetového stropu v Rytířském sále navíc dokrášlují kuriózní lovecké trofeje. V nástropní malbě najdeme  i figuru bohyně lovu Artemis. Stejně jako Rytířský sál zaujme děti Africký sál, kde se setkáváme s loveckými trofejemi africké zvířeny, které strýc posledního majitele ulovil na svých výpravách v Africe. Druhým největším sále je Divadelní sál. Malované pásy spojují řadu kazet v hlubokých profilovaných rámech pokrytých oblíbenými renesančními motivy. V Modrém sále (sál je pojmenovaný podle převažující barvy stropu) je rovněž dřevěný strop, s řadou konzol, pod nimiž je namalován vlys s bohatými akantovými rozvilinami i postavičkami faunů a bukraniónů. V císařském sále se na kazetovém stropě setkáváme s medailony hlav císařoven a císařů.

Vnitřní vybavení interiérů pochází z nejrůznějších staletí. Za zmínku stojí zejména sbírka převážně delftské fajánse a porcelánu z Vídně, Míšně, Sevres apod. Nábytek je ze starších údobí od renesance po rokoko.